Nechte toho pejska!

26. března 2011 v 23:51 | Pan Unáhlený
Měl to být úplně obyčejný den. Stresové momenty, třesy žaludku, třesy něčeho jiného z hezkých chlapeckých existencí co se s příchodem jara náhle všude vyrojily... Zkrátka rutina Pana Unáhleného. Jenže to by si tenhle sexy a v poslední době upadající bloger nesměl ráno přečíst zadání tématu pro tento týden.

A od toho okamžiku mě smrt provázela na každém kroku.



Hned ráno, když jsem běžel na trolejbus do školy, stal jsem se svědkem odsouzení k trestu smrti.
Jistá na první pohled zcela neškodná majitelka psa na svého čtyřnohého miláčka volala: ,,Ty mrcho chlupatá, ty bestie, ty psisko jedno prašivý, tys mi ukradla párek! No jen počkej, já ti dám! Já tě zabiju! Já tě PŘE-TRH-NU!"
I zhrozil jsem se v tu chvíli a rázným krokem jsem vykročil za tou paní, abych ji vysvětlil, že trest smrti je za krádež až příliš a v naší zemi se už nějaký ten rok nepraktikuje, ba dokonce že je zakázaný, přičemž rukou jsem šmátral po mobilu abych zavolal policii.
Jenže v tom jsem uslyšel zvukové upozornění z trolejbusu, který mezitím přijel, oznamující brzké zavření dveří. Zalekl jsem se vidiny pozdního příchodu na matematiku, nechal pejska pejskem a paničku vražedkyní a rozběhl se směrem k zastávce.


Na matiku jsem sice přišel včas, ale moc platné mi to stejně nebylo. Jak mnozí již víte, z našeho matikáře mám panickou hrůzu. A když jsem ten den rozklepaně nastoupil před tabuli, srdce hluboko v žaludku, žaludek hluboko v prdeli a obsah prdele bluhoko v kalhotech, předvledl jsem vážně strašný matematický výkon, na kterém by se dala stavět zbrusu nová, dosud lidstvu neznámá algebra. A pak učitel prohlásil větu z mých nočních můr: ,,Já ho zabiju."
Můj ustavičný pláč a vzlyky na způsob ,,T... tr..trest smrti je ZAKÁÁZANÝÝÝ" mi nebyly moc platné a učitel se už už zvedal, v ruce své dřevěné pravítko.
A najednou zazvonilo. Školní zvonek ohlásil příchod přestávky. Beztrestně jsem utekl z učebny na záchod a kabinku jsem opatrně opustil až se začátkem francouzštině. J'adore la français.

Po dni plném rozsudkům smrti jsem se rozhodl trochu zarelaxovat v podobě nákupů s kamarádkou. Aby jste věděli, my většinou nikdy nenakupujeme, na máme příliš málo peněz. Nicméně v nákupáku se to dost často hemží bohatým klučičím masem a i jinými živočichy, žeano. Stačí se zaposlouchat a z rozhovorů hned pochytíte, že "támhletem je vůl" nebo že holka co jde naproti je ,,kráva co chodí jak slepice s vycpanýma kozama a myslí si bůhví jaká není kočka."

Když jsem tedy celý šťastný běžel za kámoškou na předem domluvené místo, v duchu jsem si už srovnával jak jí vylíčím, co za hrůzy se to v té zemi naší české děje navzdory zákonům o ilegalitě trestu smrti. Jenže se stalo něco strašného - místo obvyklého "Ahoj!" se na mě obořila: "Bože, já tě zabiju! Cos dělal tak dlouho?!"
Chvilku jsem ji s rozpaky pozoroval a přemítal, zda se radovat z toho že mě oslovila jako boha, nebo plakat a naříkat nad dalším odsouzením.

Zvolil jsem druhou možnost - konec konců, je to přece má kamarádka - a začal jsem vysvětlovat, proč jdu pozdě. Po dvacitiminutovém proslovu, ve kterém jsem mimo jiné zmínil peeling, výběr oblečení a mytí, žehlení a lakování vlasů, jsem se konečně otázal: ,,Připravena na slintaní po slintózních klucích?" Načež si pán stojící opodál odplivnul a sdělil svému společníkovi: ,,Takovýhle kluky bych nejradši zabil"
,,Nejradši bych všechny tyhle soudce nechal popravit!" vyzkřípaly moje zuby.

Všímáte si, k čemu vedly rozsudky smrti? Z Pana Unáhleného se stal vrah!
Nicméně, povšimněme si - ony rozsudky byly všechny proneseny v jakémsi afektu. V afektu člověk NEPŘEMÝŠLÍ.

Dovolte mi použít otřepaný příklad. Když česká veřejnost volala po trestu smrti pro vraha Aničky, jak je patrno z četných internetových diskuzí, nenacházela se taky v jaksi formě masového společenského afektu?

Skvěle to vystihl nerrti ve svém článku Zabili jsme holoubátko: ,,Je to o štěstí. Existuje jen velmi málo lidí, kteří by se v určitých situacích dokázali nestát vrahy. A věřte, že mezi ně s nevětší pravděpodobností nepatříte."

Loučí se Váš Unáhlenec
se svou novou hlavní blogerskou fotkou, která k tématu vůbec nepatří,
nicméně je z ní patrný výraz, jaký házím na blbce kterým něco vysvětlovat je naprosto zbytečné,
a se kterým přistupuju ke každodenně udělovaným trestům smrti pro mou osobu.
(což je stejně blbost, protože moje mimika je asi tak stejně pestrá jako černobílá fotka na barvy)





PS: Ještě ten den, když jsem večer venčil svého psa, potkal jsem onu vražedkyni z rána. Svou Fifinku držela v náručí a spokojeně ji pusinkovala. Z toho usuzuji, že si nakonec paní svůj rozsudek rozmyslela a zvolila trest jiný. A teď jsou obě spokojené :)
PPS: Ale je možné že se Fifinka odvolala proti tomuto rozsudku u Ústavního soudu a panička jí teď pusinkuje jen aby jí nemusela platit to astronomické odškodnění a soudní výlohy.

PPPS(Už ne o Fifince): Kňá, a to ani nezmiňuji zneužívání trestu smrti pro justiční a politické vraždy. Viz třeba československá éra totality.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 adaluter | Web | 27. března 2011 v 0:20 | Reagovat

Skvěle napsané a nadočekávání vtipné, na to, že se jedná o trest smrti. Pravda je, že kdyby slova zabíjela, na téhle planetě, už není ani živáčka. :-D

2 lu-c-k | Web | 27. března 2011 v 1:27 | Reagovat

Panička Fifinky mi připomíná sestřenku. Miluju tyhle náruživé osoby, které nešetří slovy. Člověk se pak nesmírně baví při poslechu. :D
Lidi rádi zveličují.
Jinak jak už jsem říkal, fotka je úžasně roztomilá. :D
A totalita je nebezpečná, bacha na ni.

3 Frim | Web | 27. března 2011 v 7:55 | Reagovat

Tak jo, před sedmou neposunutýho času prostě nejsem schopen pobírat tyhle témata a tak ve mě po přečtení koluje jedna nosná myšlenka, po jejímž vyřčení tresty smrti šetřit nebudeš a kterou ještě k tomu nedokáži nějak ušlechtile zformovat, tedy: Ehm, to obočí? Kousek pryč sem, kousek pryč tam, nemusí to dopadnout jako takové ty ultratenké věci, jen by to mohlo ztratit tu housenkovitost (Ok, přeháním). (Bóže, z toho vidíme, na co myslím, když se probudím. :D )

4 B. | Web | 27. března 2011 v 10:41 | Reagovat

Úžasně napsaný. Hm... :D

5 Memorin | Web | 27. března 2011 v 11:28 | Reagovat

Pane, rozzářil jste můj slunečný den. :)
Děkuji. Zajímavé... tolik nadávek v jedné minutě a ten pes zatím utekl, zdlábnout si někam ten uloupený párek.

6 Pan Unáhlený | Web | 27. března 2011 v 12:52 | Reagovat

[1]: Kdyby slova zabíjela, už není ani tahle planeta :D

[2]: Jojo, nebezpečná totalita.. dávejme bacha

[3]: Svoje obočí mám rád :P

[5]: Není vůbec zač :D

7 Achája Eressiel | Web | 27. března 2011 v 16:46 | Reagovat

Lidi si většinu času ani neuvědomují, co jim vychází z pusy, zvláště když to mozek ani nepotkalo. Nezbývá než souhlasit. Ještěže v našem světě slova nezabíjejí.

8 Babe | E-mail | Web | 28. března 2011 v 11:12 | Reagovat

MucQ, měl jsi napsat něco o feministkách T_T :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.