Dva v jednom

4. prosince 2010 v 16:15 | Pan Unáhlený

Prostě předstírejme, že některé články jednoduše neexistují. A pokud existují, nepsal je Pan Unáhlený, nýbrž jeho věčně nevyspalá verze.

(Oficiálně jsem pro všechny spal tak ty tři, čtyři hodiny denně, což je víceméně smyšlený údaj. Hektolitry kafe způsobily, že dvě z těch tří hodin jsem probděl nebo strávil v jakémsi polospánku, kdy mi do ouška šeptaly hlasy učitelů cizí pojmy. Zvýšená srdeční činnost mi nedovolila usnout. Budu se opakovat, ale fakt nesnáším zvuk svého srdce, nesnáším ten pocit že nad tím orgánem nemám kontrolu, že se může kdykoliv zastavit a to že by mohlo bolet. Bolest mimochodem nesnáším. Každopádně ten nechutnej sval lásky prostě BUŠÍ tak nahlas určitě jen proto, abych nemohl usnout. Pro jistotu už uzavřu nesmyslnou závorku s nesmyslnými větami a hodím sem perex.)

(Perex se odkládá)

Takováhle jetá verze unáhlence, ke všemu psychicky zlikvidovaná sněhem, mrazem, bundou, matematikou a podobnými zvěrstvy, pak na bložínku ve slabších záchvatech šílenství zveřejňuje cizí, CIZÍ fotky po ránu.

Jen takové něco věnované pravidelnějším čitatelům. (Čitatel.. čitatel.. je čitatel nahoře nebo dole?! NAHOŘE NEBO DOLE?!?! ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ)


A taky omezím pokrytectví. 






Věčně nevyspalou verzi Pana unáhleného se mi podařilo zlikvidovat dospáváním odpoledne. Úžasným způsobem to definitivně zabilo můj mimoškolní život během pracovních dnů. 
Ráno a první polovinu odpoledne ve škole, druhou polovinu odpoledne a kus z večera spánek, zbytek až do tří do rána pokusy o plnění školních povinností, pak zase krátký spánek a celé to jede na novo. 
Vždycky jsem byl noční tvor, odpoledne se nemůžu soustředit a navíc tohle uspořádání dne mě částečně zbavilo závislosti na kofeinu. Vyhovuje mi to.
Jen si zkuste přijít s řečmi, že by bylo daleko lepší kdybych se odpoledne do večera učil a v noci spal! Už tak je slýchávám všude. 

Akorát každé ráno se musím skoro násilně přemlouvat, že "i když je deska matika, tak prostě nemocný NEJSEM a profesora PŘEŽIJU BEZ NÁSLEDKŮ." Většinou sám sobě na nějakou dobu uvěřím, do školy dojdu a před matikou jsem na prášky. Za jiných okolností by bylo vtipné sledovat jak se srdce předhání v tlukotu s žaludkem a hlavou...

Jak může NĚKOHO DOKONALÉHO JAKO JSEM JÁ rozhodit XYZletý stařík a profesor matematiky k tomu? JAK SI TO MOJE PUDY PŘEDSTAVUJÍ?!


Své známky pokládám za veliký úspěch - z ničeho nepropadám. Dokonce mi už nevychází ani žádná čtyřka, ale to se pravděpodobně ještě změní v chemii. Nikdo mě nedokope k tomu, abych se doma nějak dlouze věnoval přírodním vědám. Nikdo. Jen hrozba reparátu... Teď vyvstává otázka, jestli by šlo opravdu o hrozbu, nebo spíš o naději, ale už nechci rozebírat školu, i bez bložínku zasahuje do všech sfér mého života. 

Nejvíc mě projevy školního vlivu štvou asi u snů, ale tím jsem se, mám pocit, už zabýval. Jestli ne tak.. pokud nejste vyvolení, vaše mínus :D

I z "občasných" záseků na zastávkách obviňuji gympl. Člověk místo toho aby se snažil z ústavu co nejrychleji dopravit domů, tak jen stojí, pozoruje jak mu odjíždí jeden trolejbus za druhým a sní si o dokonalém kabátu, nové čepici, nových botách, nové košili a nových velkých černých brýlích. No a pak mé představy znásilní smutná myšlenka - v Jihlavě ty věci, co by se aspoň vzdáleně přibližovaly k představám, nikdy neseženu.
Výlety do jiných měst mám zakázané. Ze skříně se na mě zubí moje bunda. Dostávám chuť zapálit 80% svého oblečení.

Prý "...už nechci rozebírat školu,..." :D Tak ještě něco, krátce.

Ještě před necelým rokem jsem pořád prohlašoval, jak na gympl NEPŮJDU. Ve stejnou dobu mě také napadlo, jak až na tom gymplu budu, napíšu do článku cosi s významem: "Ještě před rokem jsem gympl odmítal.. a hádejte kam teď chodím." Zavání to trochu .............*


*doplňte vhodný výraz, Pan Unáhlený je na to moc mimo


Jsem ostříhaný. Kadeřnice to samozřejmě vzala zase úplně jinak...


...já z toho překvapivě nešílím a při psaní téhle věty jsem někdy kolem jedné ráno usnul. Probral sem se o pár hodin později s krvavě rudýma očima, vyškrabal sem z nich kontaktní čočky a šel na chvilku zase spát. Píšu na chvilku, protože asi za hodinu sem byl přitáhnut do práce. (PATNÁCT MINUT NA ZKULTURNĚNÍ!) No, ale to u je všechno za mnou a já můžu pokračovat v psaní článku.






Maminka se ze mě za každou cenu snaží udělat debila. (Zní to pubertálně, pche. A proč by to tak taky znít nemělo že.)  Pracně vydrhnu předsíň jen proto, aby mohla hned první návštěvě říct: "Nezouvejte se, poďte dovnitř, (pořádně tady nadupejte ten sníh a písek,) Kuba to potom uklidí"
Nicméně tohle by mi až tak nevadilo, na podobné věci jsem zvyklý. Spíš mi vyráží dech to její: "A poděkovals?!" kdykoliv od někoho něco dostanu. Nejenže ta otázka je úplně zbytečná protože JÁ poděkoval aspoň třikrát, ale navíc je myšlena smrtelně vážně a pronesena stejným tónem, jakým mi ji pokládala když mi bylo nějakých sedm. Vždycky po ní následovalo vulgární seřvání nebo aspoň na nervy brnkající věta: "Tak POŘÁDNĚ . !"


Možná si někdo přečetl jak se kdesi výše zmiňuji o velkých černých brýlích. Hehe :D Už nemám jinou možnost než si je pořídit, maminka mi navíc vesele oznámila (a říkala to fakt vesele! :D) že mi přestane platit kontaktní čočky.
No co... udělám z nich třešničku na dortu. Někteří lidé pak můžou říkat že kromě mého "buzerantského klobouku, buzerantských slunečních brýlí, buzerantské vesty, buzerantské košile a buzerantského pohledu (jo, všechno tohle bylo na mou adresu prohlášeno od několika různých, hnusně řečeno jihlavských lidí, jen během listopadu a to jsem některé věci vynechal a na jiné zapomněl) i buzerantské brýle." :)
Byl bych neuvěřitelně šťastný, kdyby mohli prohlašovat že mám i "buzerantský kabát". Bohužel, na ten si ještě chvilku musím počkat. 

Já se loučím, je moc hodin a chci se začít učit. (Jop, v sobotu odpoledne.) Tak se mějte a domyslete si nějaké úžasné a unáhlené rozloučení. 
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mysteria | Web | 4. prosince 2010 v 16:37 | Reagovat

Pokud je jmenovatel dole, tak čitatel bude nahoře xD
Poprvé v životě jsem u Tvého článku měla chuť přestat číst, promiň, ale fakt. Asi mám moc dobrou náladu a jsem uvnitř moc šťastná na to, abych si četla cizí "neštěstí". Ach milý, drahý, já chci tak něco napsat, ale mě se tak nechce....

2 Pan Unáhlený | 4. prosince 2010 v 16:41 | Reagovat

[1]: To není tvou dobrou náladou, věř mi :D

3 Babe | Web | 4. prosince 2010 v 16:59 | Reagovat

Neser mě pane medvídku PU. Zkus se podívat na mojí profilovku..

4 Mysteria | Web | 4. prosince 2010 v 17:25 | Reagovat

[2]: nevěřím :D
řeším psaní článků tak, že hážu fotky a obrázky a to se mi nelíbííííí :/ POmooooc zabij mě!

5 Mysteria | Web | 4. prosince 2010 v 17:35 | Reagovat

Ale stejně bys měl spát, má se spát alespoň 8 hodin pro krásu :P
Vidím to tak, že až vypadnou naši z kuchyně napíšu článek jak jsem velice šťastná a jak chci svítící kondom :D

6 Nany | Web | 5. prosince 2010 v 13:42 | Reagovat

přesně!
chemie je blbost nechť ať žije lenost!!
"Probral sem se o pár hodin později s krvavě rudýma očima, vyškrabal sem z nich kontaktní čočky..."u této větu mi žaludek udělal 2 kotrmelce...:D

"poděkovala si? "pozdravila jsi?" ...:-! :-?

7 eM. | 5. prosince 2010 v 18:15 | Reagovat

jako bych tohle neznala!
mí rodiče se zbláznili. dobře, zbláznili se vlastně už dávno. avšak poslední dobou jsou nadmíru přectilivělí.
přehnaně reagují na cokoli, co řeknu a zakazují mi naprosto VŠECHNO co by mi jenom mohlo udělat sebemenší radost.
oh, jak úžasné.
jak jsem jim sama oznámila, až někdy odejdu z bytu a dlouho se nebudu vracet, pravděpodobně jsem je opustila..nebo jsem mrtvá.
můžou si i vybrat.
ikdyž si takovou laskavost nezaslouží.
díky tobě silně uvažuji o oživení mého starého/založení nového blogu.
hm. radši končím, než napíšu něco moc nepřípustného.

zmínila jsem že miluju novou desku My Chem? :)
You’re unbelievable,
Ah – So unbelievable,
Ah – You ruin everything,
Oh, you better go home!

8 maty-m ♥ | Web | 5. prosince 2010 v 21:26 | Reagovat

Pane Unáhlený, moc se mi líbíte! :D  :D

9 TheJmoto | Web | 6. prosince 2010 v 20:26 | Reagovat

jo, tlukot srdce je hnusný... ale tikot hodin je tisíckrát horší... pořád jenom tik tak, tik tak... grrr :-!
s těma buzerantskýma nadávkama jsi mi připomněl, jak jsem onehdá seděla na výchovném koncertě a holka za mnou básnila ,,no, náhodou buzeranti jsou úplně nejlepší kamarádi, oni chodí s holkama na pedikůru a hrozně si s nima chtěj lakovat nehty a dělat holčičí věci" a nějakej kluk se jí zeptal: a znáš nějakého buzeranta? a ona na to: ,,né, neznám...ale prý je tu jeden v prváku!" :-D
Takže mám na tebe dotaz, jestli máš taky potřebu lakovat si s holkama nehty? :-)
PS: čitatel je vždycky nahoře, protože první vždycky něco čteš, a až potom to teprve pojmenuješ, takže jmenovatel je dole :-D  :-D  :-D
PSS: opět mi chybí flash player, takže z videí požitek mít nebudu :-(

10 Justinka | Web | 19. prosince 2010 v 3:31 | Reagovat

Tak lakuješ si s holkama nechty? :-D Proboha, dceři je 8 a myslím, že bych měla pomalu končit s tím napomínáním. Jenže mi to půjde těžko, když má mladšího bratra a na toho se ještě houknout musí. Jen abych to včas zastavila!!! Přeju, abys dostal buzerantskej kabát. :-D

11 DareDareDevil | Web | 14. února 2011 v 23:39 | Reagovat

Trošku pozdní reakce, ale přece...
Čtu ten článek už podruhé v intervalu asi měsíce, zato ve stejnou dobu :-D A prostě poděkovals' mě natolik dostává, že se musím smát...
Nesnášim, když moje matička říká: "pozdravilas'?!" tím tónem, jakým mluví na haranty ve školce... Ne mami, je mi skoro  cet a nezdravim :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.