Yeah, Pan Unáhlený je už zase šťastný, spokojený, dokonalý a ví přesně, kdy ho to zase přejde! Whůůůhů!
Musím se smát. Musím se smát svému skoro-celo-zářijovému depkoidnímu stavu. Sedět si a psychicky pofňukávat nad životem je vážně k ničemu a krapet jsem se s tím unáhlil. Zapomněl jsem na svou hlavní zásadu. Proč se stresovat, proč depkařit, proč nervačit? JE TO JEN ŽIVOT! Kdykoliv ho kdokoliv a cokoliv může ukončit. Je moc krátký na to, abych ho promrhal fňukáním blablabla.
A zase sem vám v něčem kecal. Já na to nezapomněl. Já se sám sobě a svému stavu tlemil už předtím. Jenom to nějak nezabíralo. A už vím proč. Pravý lék na melancholii není popíjení kafe ve skříni, či dokonce nějaké vypisování se. Lékem jsou NÁKUPY! Yaeh, litr čtyřista v háji a sem pekelně šťastný. Nová košile, NOVÁ VESTA KE KOŠILI! Konečně, KONEČNĚ je teď můj styl oblékání ještě dokonalejší. Jsem zas o úroveň víš. MUHEHEHE!
A zase sem vám v něčem kecal. Já na to nezapomněl. Já se sám sobě a svému stavu tlemil už předtím. Jenom to nějak nezabíralo. A už vím proč. Pravý lék na melancholii není popíjení kafe ve skříni, či dokonce nějaké vypisování se. Lékem jsou NÁKUPY! Yaeh, litr čtyřista v háji a sem pekelně šťastný. Nová košile, NOVÁ VESTA KE KOŠILI! Konečně, KONEČNĚ je teď můj styl oblékání ještě dokonalejší. Jsem zas o úroveň víš. MUHEHEHE!
Psal jsem vám tu, že nechci objasňovat důvody své posedlosti nakupováním. Pche! Mluvil ze mě onen "stav", za který se samozřejmně stydím ale to nikdy nepřiznám, takže teď vám to povím.
*Sem patří dojáckej začátek* a maminka mě jako malého rvala do příšerných a smradlavých hadrů, poděděných po kdekom, nebo nejlevnějších od větnamců větší o tři čísla. A když říkám po kdekom, myslím tím po kdekom, včetně osob vaginálního pohlaví. Brrr, ještě teď si vybavuju jednu tu procházku, kdy mě jedna starší paní považovala za holčičku. Ještě teď se mi ségra a jiné příbuzenstvo tlemí a popisuje, jak moc vysoko mi matka vytáhla ty kalhoty a podobně. TLEMÍ SE MNĚ A JÁ ZA NIC NEMŮŽU, HUÁÁÁ! O tom, jak mi i na jaře rvala na hlavu čepici, zatímco ostatní pobíhali v kraťasech, nemluvím. A o tom, co si o mě říkali mí malí milí drzí vrstevníci, taky nemluvím. A už vůbec nemluvím o tom, jak hnusně a nechutně jsem vypadal. *sem patří dojáckej konec typu: a proto tak rád nakupuji, proto jsem posedlý svým vzhledem. S každým novým kouskem, který je pěkný a fakt mi sekne, mám krátkodobý pocit, jako kdybych umazal kousek z minulosti,. Jenže ne, ta mrcha mě pořád pronásleduje!!!*
A vás tři, Tři osoby ze života, které z tohoto máte ohromné výtlemy, či pociťujete svým způsobem lítost, vás tři nesnáším za to, že to víte. OPOVAŽTE SE TO ŘEŠIT!!! Vždyť, není co řešit. Jsem dokonalý a až mě někde uvidíte s tou dokonalou vestou a dokonalou košilí, poslintátese až za uši.
Ještě prořeším gympl.
Nemám náladu ani chuť se nějak důvěrně bavit se spolugymplákama. Jo, jsou v pohodě, blabla, ale z pohledu mé náročnosti na osoby, se kterými si mám rozumět, žádné zázraky. Navíc... DEBILNÍ ZÁKLADKA!
Nemám náladu ani chuť se nějak důvěrně bavit se spolugymplákama. Jo, jsou v pohodě, blabla, ale z pohledu mé náročnosti na osoby, se kterými si mám rozumět, žádné zázraky. Navíc... DEBILNÍ ZÁKLADKA!
Jen s odporem se dívám, jak se velká část mých známých baví s těma... hm, smrdutejma uchlastanýma a ufetovanýma hoperema. Člověka poznáš podle jeho přátel.
Šmarja, ale jsem jim vlastně vděčný, kdyby se s nima bavit nezačali - kdyby s nima chlastat nezačali, tak se asi doteď opíjím kdykoliv to de. Já rád úniky od reality, já prý větší sklony k závislosti na drogám, než je normální. Já vlastně už závislý - NAKUPOVÁNÍ.
Ale vidět bývalé přátele, jak se vychechtaný s flaškou v ruce obímaj s malym, shodou náhod romským fakánětem, který mi společně s příbuznýma na ulici nadává do buzerantů nebo aspoň vždycky začne řvát "HELEEE to je ten geJ" i s tím nechutně silným a českým J na konci, je přinejmenším iritující.
Šmarja, ale jsem jim vlastně vděčný, kdyby se s nima bavit nezačali - kdyby s nima chlastat nezačali, tak se asi doteď opíjím kdykoliv to de. Já rád úniky od reality, já prý větší sklony k závislosti na drogám, než je normální. Já vlastně už závislý - NAKUPOVÁNÍ.
Ale vidět bývalé přátele, jak se vychechtaný s flaškou v ruce obímaj s malym, shodou náhod romským fakánětem, který mi společně s příbuznýma na ulici nadává do buzerantů nebo aspoň vždycky začne řvát "HELEEE to je ten geJ" i s tím nechutně silným a českým J na konci, je přinejmenším iritující.
Ale to už zapisuju tak tři měsíce staré a stálé pocity.
Dále pak mi leze na nervy touha po popularitě. Ne moje, samozřejmě. Ta tupá snaha zavděčit se všem, upravovat si v uvozovkách "názory" podle toho, s kým se zrovna bavím... fuj.
Pan Unáhlený nikdy nebyl populární, Pan Unáhlený nechce být populární a Pan unáhlený je téměř skoro bez přátel, což mu vyhovuje. Málo závazků, více nezávislosti, samostatnosti a svobody.
Pan Unáhlený si konečně stanovil konkrétní sny, namísto toho abstraktního fantazírování.
Chci se odpoutat od rodiny, ve které když dodělám první rok gymplu, budu mít nadprůměrné vzdělání.
Chci uspět v té určité soutěži, do které jsem byl nedobrovolně zapojen a chci se tímto směrem ubírat i v hlubším budoucnu.
Chci ty boty s aligátorem, chci ty boty Lacoste za dva litry a chci za ně ty dva litry zaplatit, přičemž chci, aby ta investice pro mě znamenala to stejné, jako by šlo o útratu dvou stovek. (A tady se jedná o jisté léčení toho komplexu z dětství. Chci vymazat ty vzpomínky na levné boty, které mi byly obří, aby mi vydržely dlouho, a já do nich musel nosit troje vložky a tlustý ponožky.)
Chci žít, pracovat a milovat nějakého toho Prince v Praze.
Chci uspět v té určité soutěži, do které jsem byl nedobrovolně zapojen a chci se tímto směrem ubírat i v hlubším budoucnu.
Chci ty boty s aligátorem, chci ty boty Lacoste za dva litry a chci za ně ty dva litry zaplatit, přičemž chci, aby ta investice pro mě znamenala to stejné, jako by šlo o útratu dvou stovek. (A tady se jedná o jisté léčení toho komplexu z dětství. Chci vymazat ty vzpomínky na levné boty, které mi byly obří, aby mi vydržely dlouho, a já do nich musel nosit troje vložky a tlustý ponožky.)
Chci žít, pracovat a milovat nějakého toho Prince v Praze.
A příště vám vysvětlím, proč nesnáším svoje narozeniny, proč nesnáším Vánoce a z čeho to zas pramení. Teď už se loučím s vidinou zítřejších nákupů.
tak toto s tym nakupovanim je presne rovnake ako u nas. teda aspon bolo :) teraz si uz vsetky veci zasadne kupujem sama :)