A na scénu přišla euforie, drazí nepřátelé!

26. září 2010 v 1:00 | Pan Unáhlený
Yeah, Pan Unáhlený je už zase šťastný, spokojený, dokonalý a ví přesně, kdy ho to zase přejde! Whůůůhů!


Musím se smát. Musím se smát svému skoro-celo-zářijovému depkoidnímu stavu. Sedět si a psychicky pofňukávat nad životem je vážně k ničemu a krapet jsem se s tím unáhlil. Zapomněl jsem na svou hlavní zásadu. Proč se stresovat, proč depkařit, proč nervačit? JE TO JEN ŽIVOT! Kdykoliv ho kdokoliv a cokoliv může ukončit. Je moc krátký na to, abych ho promrhal fňukáním blablabla.

A zase sem vám v něčem kecal. Já na to nezapomněl. Já se sám sobě a svému stavu tlemil už předtím. Jenom to nějak nezabíralo. A už vím proč. Pravý lék na melancholii není popíjení kafe ve skříni, či dokonce nějaké vypisování se. Lékem jsou NÁKUPY! Yaeh, litr čtyřista v háji a sem pekelně šťastný. Nová košile, NOVÁ VESTA KE KOŠILI! Konečně, KONEČNĚ je teď můj styl oblékání ještě dokonalejší. Jsem zas o úroveň víš. MUHEHEHE!



Psal jsem vám tu, že nechci objasňovat důvody své posedlosti nakupováním. Pche! Mluvil ze mě onen "stav", za který se samozřejmně stydím ale to nikdy nepřiznám, takže teď vám to povím.

*Sem patří dojáckej začátek* a maminka mě jako malého rvala do příšerných a smradlavých hadrů, poděděných po kdekom, nebo nejlevnějších od větnamců větší o tři čísla. A když říkám po kdekom, myslím tím po kdekom, včetně osob vaginálního pohlaví. Brrr, ještě teď si vybavuju jednu tu procházku, kdy mě jedna starší paní považovala za holčičku. Ještě teď se mi ségra a jiné příbuzenstvo tlemí a popisuje, jak moc vysoko mi matka vytáhla ty kalhoty a podobně. TLEMÍ SE MNĚ A JÁ ZA NIC NEMŮŽU, HUÁÁÁ! O tom, jak mi i na jaře rvala na hlavu čepici, zatímco ostatní pobíhali v kraťasech, nemluvím. A o tom, co si o mě říkali mí malí milí drzí vrstevníci, taky nemluvím. A už vůbec nemluvím o tom, jak hnusně a nechutně jsem vypadal. *sem patří dojáckej konec typu: a proto tak rád nakupuji, proto jsem posedlý svým vzhledem. S každým novým kouskem, který je pěkný a fakt mi sekne, mám krátkodobý pocit, jako kdybych umazal kousek z minulosti,. Jenže ne, ta mrcha mě pořád pronásleduje!!!*

A vás tři, Tři osoby ze života, které z tohoto máte ohromné výtlemy, či pociťujete svým způsobem lítost, vás tři nesnáším za to, že to víte. OPOVAŽTE SE TO ŘEŠIT!!! Vždyť, není co řešit. Jsem dokonalý a až mě někde uvidíte s tou dokonalou vestou a dokonalou košilí, poslintátese až za uši.


Ještě prořeším gympl.
Nemám náladu ani chuť se nějak důvěrně bavit se spolugymplákama. Jo, jsou v pohodě, blabla, ale z pohledu mé náročnosti na osoby, se kterými si mám rozumět, žádné zázraky. Navíc... DEBILNÍ ZÁKLADKA!

Jen s odporem se dívám, jak se velká část mých známých baví s těma... hm, smrdutejma uchlastanýma a ufetovanýma hoperema. Člověka poznáš podle jeho přátel.
Šmarja, ale jsem jim vlastně vděčný, kdyby se s nima bavit nezačali - kdyby s nima chlastat nezačali, tak se asi doteď opíjím kdykoliv to de. Já rád úniky od reality, já prý větší sklony k závislosti na drogám, než je normální. Já vlastně už závislý - NAKUPOVÁNÍ. 
Ale vidět bývalé přátele, jak se vychechtaný s flaškou v ruce obímaj s malym, shodou náhod romským fakánětem, který mi společně s příbuznýma na ulici nadává do buzerantů nebo aspoň vždycky začne řvát "HELEEE to je ten geJ" i s tím nechutně silným a českým J na konci, je přinejmenším iritující. 
Ale to už zapisuju tak tři měsíce staré a stálé pocity.

Dále pak mi leze na nervy touha po popularitě. Ne moje, samozřejmě. Ta tupá snaha zavděčit se všem, upravovat si v uvozovkách "názory" podle toho, s kým se zrovna bavím... fuj.

Pan Unáhlený nikdy nebyl populární, Pan Unáhlený nechce být populární a Pan unáhlený je téměř skoro bez přátel, což mu vyhovuje. Málo závazků, více nezávislosti, samostatnosti a svobody.

Pan Unáhlený si konečně stanovil konkrétní sny, namísto toho abstraktního fantazírování.

Chci se odpoutat od rodiny, ve které když dodělám první rok gymplu, budu mít nadprůměrné vzdělání.
Chci uspět v té určité soutěži, do které jsem byl nedobrovolně zapojen a chci se tímto směrem ubírat i v hlubším budoucnu.
Chci ty boty s aligátorem, chci ty boty Lacoste za dva litry a chci za ně ty dva litry zaplatit, přičemž chci, aby ta investice pro mě znamenala to stejné, jako by šlo o útratu dvou stovek. (A tady se jedná o jisté léčení toho komplexu z dětství. Chci vymazat ty vzpomínky na levné boty, které mi byly obří, aby mi vydržely dlouho, a já do nich musel nosit troje vložky a tlustý ponožky.)
Chci žít, pracovat a milovat nějakého toho Prince v Praze.  


A příště vám vysvětlím, proč nesnáším svoje narozeniny, proč nesnáším Vánoce a z čeho to zas pramení. Teď už se loučím s vidinou zítřejších nákupů. 
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yaminah | Web | 26. září 2010 v 9:14 | Reagovat

tak toto s tym nakupovanim je presne rovnake ako u nas. teda aspon bolo :) teraz si uz vsetky veci zasadne kupujem sama :) :-D

2 Chris Brian (A Dismal-dreaming coulrophobic) | Web | 26. září 2010 v 9:47 | Reagovat

Hehe, princ v Praze. To je hezký. :) Jinaks zas docela vystihnul to, jak se teď mívám já. :D

3 Babe | Web | 26. září 2010 v 14:23 | Reagovat

Máš smůlu, si populární :P

4 Tabitha ren Moore | Web | 26. září 2010 v 20:21 | Reagovat

ten maminkovský "syndrom" cpát svou ralotelst do věcí v kterých vypadá jako fatální trotl znám.Já jakožto jediná holka za posledních x generací byla rvaná do oblečení po bratrancích a já radši ani nevím po kom všem protože na holku nic nezdělila-dost možná se tím matka podepsala na mé víc než částečné homo orientaci :D Takže vím jak se cítíš mám to ted dost podobně i když z chlapecké mody jsem  částečně nepřesedlala ani ted v dospělosti.....

5 Myší královna | Web | 26. září 2010 v 20:41 | Reagovat

Kubo, věř mi, i slavní krásní lidí byli držky, a dnes se nad jejich fotky z dětství lidé maximálně pousmějí, zatímco si věší na stěnu jejich plakát =)

6 christie* | Web | 27. září 2010 v 16:27 | Reagovat

:D:D:D dlouho jsem se u žádného články tak nebavila :) díky :) Tak snad si měl hezké nákupy a ráda bych patřila mezi ty co by slintali kdyby tě potkali. Určitě bych slintala :D:D

7 TheJmoto | Web | 27. září 2010 v 17:07 | Reagovat

hele, co máš proti hoperům? Náhodou vedle jednoho sedím na fránině a má úžasňácký parfém... no a ty jeho rifličky ♥
máš dobrý, že můžeš jít nakupovat prakticky kdykoliv. Já, když něco potřebuju, musím se nechat odvézt 60 kiláků daleko, aby to mělo cenu... ale takhle závislá na tom nejsem ;)

8 Petra | Web | 27. září 2010 v 19:23 | Reagovat

Hele já jsem na tom s tím oblečením jako malá byla podobně :D
A říkám dej ty prachy do toho! :D

9 Myší královna | Web | 27. září 2010 v 21:33 | Reagovat

[7]: Když se mě někdo zeptá, co mám proti hoperům, běžně odpovím: Všechno a pro ně nic. :D

10 there once was a girl | Web | 29. září 2010 v 16:45 | Reagovat

překvapilo mě, že zrovna ty si žádal o mou novou adresu blogu, mé staré jméno: dirty from chocolate, nyní there once was a girl. Blog máš pod odkazem web ;)
kruci, ty potvoro zlounská, já chci taky stále nakupovat! Ale nemám na to prachy, z většiny mých ušetřených peněž (a stále se divím, že vůbec nějaké dostávám) si platím znovu-obarvení mých každým dnem blednoucích růžových vlasů. ach, chci to užasne triko z cropu! :/
nemyslíš si, že i díky tomu, že z tebe máma dělala blbce, že si musel nosit to hrozné oblečení a díky tomu, že je na tebe tvá máma furt tak zlá, si gay? nebo i z jiných komplexů? a chtěla jsem se zeptat, zda-li si někdy nepřemýšlel nad tím, jestli bys nebyl raději kdybys byl heterosexuál? ;)

11 Pan Unáhlený | Web | 2. října 2010 v 15:45 | Reagovat

[2]: Především je to nejspíš nereálný. Ale nebudu pesimistovat :D

[3]: Možná mezi blogaři, ale v realitě jsem outsider a nikdo z vás by si mě nevšiml.

[5]: To je hezký, ale já nad svými starými fotkami v duchu běsním.

[6]: Nemáš zač. Ale vážně nemáš, všechno píšu hlavně kvůli sobě.

[7]: Ale moc velkej výběr na to nakupování taky zrovna nemám. Chci do Prahy :/

[8]: Dávám!

[10]: Já jsem tajný návštěvník, to víš :P  Holka, sexuální orientace je pořád ještě velká neznámá, nikdo přesně neví, čím je způsobena. Ale výchova na ni prý vliv nemá. A samozřejmě sem někdy přemýšlel nad tím, jestli by nebylo lepší být heterosexuál. přemýšlel jsem nad tím dokonce často.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.