Něco jako úvaha kombinovaná s "heč heč a kyš kyš". Oprávněně.

24. června 2010 v 23:04 | Pan Unáhlený
Nemám ve zvyku psát články na téma týdne. Ale téma úspěch mě oslovilo, protože svým způsobem jsem velmi úspěšný.


Já totiž považuji za úspěch každý užitečně strávený den, či každý úsměv co přivodím někomu na tváři. Každou jedničku ve škole, každý kvalitní článek co vyplodím, každý okamžik, kdy v něčem překonám průměr, kdy oslním okolí, kdy mi je projevena důvěra, náklonnost a uznání.
Tohle vnímání světa, vnímání neúspěchu jako skvělé šance o to víc příště zazářit, mě dělá, dalo by se říct, šťastným.
Sice považuji za úspěch každou - pro někoho - maličkost, ale je tu i pár velkých úspěchů, o kterých stojí za to se zmínít.

Jeden z těch aktuálních je mé přijetí na gymnázium. (Ne že bych se o to nějak snažil) Přijetí samozřejmě za úspěch považovat můžeme, ale už si nejsem tak jistý, jestli to stejné mohu říci i o mém rozhodnutí nastoupit tam. Popravdě, pořád mi v hlavě hlodá myšlenka, že na obchodce bych byl šťastnější. Jenže, na druhou stranu, to přece nemůžu vědět. Je potřeba brát věci takové jaké jsou, nikoliv takové, jaké by mohli být.

Dalším, pro mě velkým úspěchem, je "vyšvihnutí se ze společenstva mutantů přežívajících ve stokách až do nebeských výšin krásných", jak nazvala mou změnu vzhledu jedna kamarádka. Moji pravidelní čtenáři moc dobře vědí, jak je pro mě vzhled důležitý. Musím asi už působit hodně povrchně a namyšleně, jenže já si to prostě chci užít, po těch letech posměchu kvůli "ošklivosti" najednou ve vzhledu nadprůměrný... Dnešní svět (alespoň tedy mé okolí) je strašně povrchní, ale to by bylo téma na celou knihu. Jen chci říct, že já se po svých zkušenostech snažím nesoudit na základě vzhledu. Na každém z nás je něco krásného.

Můj dosavadní největší celoživotní úspěch představuje coming out, aneb přiznání si a smíření se se svou menšinovou sexuální orientací. Jsem gay a stálo mě hodně sil říct si tuhle jednoduchou větičku sám sobě. Co teprve potom někomu z okolí. Ale zvládl jsem to. Bylo to obtížné, jakožto introverta mě to stálo hodně sil, a možná mě to ještě hodně sil stát bude. Podle mě člověk prochází coming outem celý život. Ale je to jediný způsob, jak být v životě šťastný, uvolněný a sám sebou. Coming out mě zbavil nezdravého melancholismu a na plno věcí se dívám dokonce i s optimismem.

A nakonec, není úspěch třeba už jen to, že jsem stále tady, zdravý a spokojený, i přes všechna rizika a obtíže života?
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Atyiya | Web | 24. června 2010 v 23:19 | Reagovat

Krásná úvaha, nedá se nic jiného, než souhlasit =o)

2 myKay | Web | 24. června 2010 v 23:22 | Reagovat

Máš proč, jsi můj vzor, kamaráde. Na spoustu věcí, které máš v hlavě teď, jsem došla já až teď - v druháku. A ty jsi v devítce. Obdivuju se ti!

3 special-virtual-world | Web | 24. června 2010 v 23:48 | Reagovat

Tahle úvaha je moc nádherně napsaná :) wow,zaujal si mě :)

4 Black Raven | Web | 25. června 2010 v 0:07 | Reagovat

Tvůj článek mi docela vyrazil dech. Vysvětlím proč, ale vezmem to popořadě. Článek je sice poměrně krátký, ale určitě nadprůměrný, možná i víc než to. Tvá filosofie úspěchu, tzn. radovat se z maličkostí a vlastně vůbec z prostého života je sice už dost ohraná, ale pořád pěkná a tady dost možná i upžímná. Přijetí na gymnázium je určitě velký úspěch. Já sám tam taky chodil a příjmačky můžou být pro 14-15ti letého človíčka docela obtížné. Nevím, jestli na gympl patříš, ale vzhledem k Tvému celkovému jazykovému a myšlenkovému projevu bych si na to klidně vsadil. Co se týče tvého ,,vzhledového" úspěchu tak nevím čím sis prošel, tipuju že asi hubnutí nebo tak něco, ale pro mě tohle není moc důležité, tak nehodnotím. Je to asi dost tím, že já jsem pohledný člověk a tyhle problémy jsem tudíž nikdy nezažil (to se skutečně nechci chlubit, samo o sobě se mi to vůbec příčí napsat, mám úplně jiné hodnoty, ale když to slyším celý život, tak proč si to aspoň jednou neužít). Určitě je pravda, že na každém je něco krásného, ale někdy se to hledá dost špatně. Poslední věc je Tvá orientace. Nic proti gayům. Jenom mě to prostě šokovalo z několika důvodů. Jednak jsem asi ještě nebyl na blogu od homosexuála, nebo o tom aspoň nevím, a určitě ne tak mladého. Přeci jen, je Ti jen asi patnáct let a sexuální orientace se může vyvíjet hodně dlouho, někdo to o sobě zjistí klidně až v pozdějším věku, ale když to tak cítíš, nechci Ti do toho vůbec kecat, jen se snažím vysvětlit, proč mě to tak zarazilo. No,každopádně, píšeš zajímavě, přeju Ti hodně zdaru a štěstí. Asi se teď půjdu porozhlédnout po Tvém blogu, jestli jsou tu i další zajímavé články, takže zatím ahoj =)

5 Leňulí | Web | 25. června 2010 v 0:45 | Reagovat

Tvá úvaha o úspěchu se mi moc líbí.
Sama taky považuju za úspěch všechny maličkosti, které se mi podaří dotáhnout do zdárného konce. Na větší věci si netroufám, protože kdyby se nepodařily, zklamání by bylo příliš veliké, ale to už jsem zas jinde.
Pokud jde o vzhled, já se o něj nikdy moc nestarala, nemyslím si, že bych byla nějak ošklivá, to zas ne, ale tak jak to je, mi to úplně vyhovuje, takže se víc starám o duši.
Nepočítám se mezi povrchní lidi, nevěřím tomu, že tělo odráží duši, to ne. Člověka musíš aspoň trochu poznat, abys ho odhadl...
K poslednímu bodu - coming out - tuším jak těžké to musí být, přiznat si něco, co ti totálně překope život, ale je to první a ten nejdůležitější krok ze všech. Hodně štěstí. :-)

6 Bhídr | Web | 25. června 2010 v 1:29 | Reagovat

Gratluju ke coming outu, chlape :-) Takhle brzo to zvládá málokdo. Já to udělal zhruba ve Tvém věku a ikdyž jsem toho už párkrát litoval, považuju to pořád za jedno ze svých nejlepších rozhodnutí.
Přeju Ti hodně duševní síly, protože jí nejspíš budeš v příštích letech dost potřebovat :-D

7 -Pekky- | Web | 25. června 2010 v 5:55 | Reagovat

Já jsem se na ně neučila! A pak když jsem tam přišla, tak jsem měla celkem strach :D Ale asi mě zachránilo to, že jsem ve škole dělala SCIOtesty a pak ještě dvoje přijímačky nanečisto... :)

8 Mysteria | Web | 25. června 2010 v 8:35 | Reagovat

Posedlá vzhledem taktéž, jenom s tím mým moc dělat nejde.... a peníze též nejsou...:D

9 lanula83 | Web | 25. června 2010 v 8:45 | Reagovat

Ahoj,
tvůj článek mne zaujal a moc se mi líbí. Dovolím si říct, že bych z něj vyčetla to, co radím každému. A to, že by měl pořádně do hloubky duše poznat sám sebe (své pocity, cítění, jak vnímá kterou věc a potom teprve pozná opravdu sebe). Pokud bys měl chvilku, zajímal by mne Tvůj názor na moji úvahu na toto téma, ale pokud ti to vyzní, jako že si chci zvyšovat návštěvnost, tak to nečti.

Fandím ti a už budu končit, podívám se co tu máš ještě zajímavého ;-)

10 Invisible | Web | 25. června 2010 v 9:09 | Reagovat

Ty seš třída! Vážně. Máš můj obdiv, krásná úvaha a nádherný poslední bod! Je vidět, že to máš v hlavě srovnaný a že máš velkou sílu a odvahu. Smekám.

11 Pan Unáhlený | Web | 25. června 2010 v 11:17 | Reagovat

[1]: Děkuju :-)

[2]: Oh, já a něčí vzor? Páni!

[3]: Díky moc :D

[4]: Já vím, je to ohrané, ale nikdy bych nepsal nic jen proto, aby se to dobře četlo.
Nechtěl jsem to semka zbytetečně cpát, ale můj vzhledový úspěch se týkal nahrazení brýlí čočkami, změny stylu oblékání a nového účesu. Kdybych měl hubnout, byl bych už úplná kostra :D
Co se týče mé sexuální orientace. Někdo si to uvědomí až ve dvaceti, někdo jako já, si je zas jistý už od 13ti. Je to dost individuální ;-)

[5]: Díky ;-) Dobře si to vystihla, přijmout něco, co mi dokonale překopalo vidiny budoucnosti, bylo vysilující.

[6]: Díky :d Doufám že jí zas tolik potřeba nebude. Ach jo, je msůla že se k tomu v tomhle věku přizná tak málo lidí. Člověk si občas připadá jako jedinný svého druhu, i když to není pravda. Teda alespoň u mě to tak je :D

[7]: Přesně, já taky :D Ve škole sem akorát psal sciotesty a pak sem si udělal pár testů doma, ale tím to končilo.

[8]: Jojo, ty peníze.

[9]: Jakmile budu mít trochu čas, určitě si ji přečtu :-)

[10]: Díky, takovou chválu si zas snad už ani nezasloužím :D

12 Black Raven | Web | 25. června 2010 v 11:28 | Reagovat

[11]: Už od třinácti? To sis to uvědomil hodně brzo. Ale tak co, nic na tom není. Taky sem nosil kdysi brýle a čočky, ale pak jsem podstoupil operaci a od té doby vidím jako ostříž. Sice to kurevsky bolelo, ale bolest mi nikdy nevadila. Až budeš starší, tak doporučuju =)

13 Fabiana | Web | 25. června 2010 v 13:25 | Reagovat

Kéž bych se taky uměla radovat z maličkosí :) někdy bych to potřebovala.
Občas se mi ale podaří mít radost, když se mi ostatní posmívají, protože závidí ;) ("coming out" je další věc) :)

14 Essi | Web | 25. června 2010 v 17:09 | Reagovat

Závidím ti.

15 Kittanya | Web | 25. června 2010 v 21:23 | Reagovat

Každý máme své úspěchy. Ale umět je vidět, dělá opravdu člověka šťastným. Já ty své také vidím, ale jsem k sobě moc sebekritická... Je to dobře, nebo špatně... Ale žij si život jak chceš, protože jej budeš žít sám. Nikdo jiný to za tebe udělat nemůže.

16 Yasmin | Web | 26. června 2010 v 20:13 | Reagovat

Jojo, z maličkostí jsem se uměla radovat asi jen po šestku, pak jsem nějak divně "dospěla" a už mě dokáže vzrušit jen pár věcí. ( nádherně úchylný dvojsmysl )
- no, přijetí na gympl je podle mě určitě úspěch velký. a ten comming out, či jak to nazýváš, to prostě gratuluju. Jo a mimochodem, krásnej rozlučkovej text, v tom divadle :)

17 Pan Unáhlený | Web | 26. června 2010 v 21:33 | Reagovat

[12]: Jo, operaci si taky plánuju. Někdy do budoucna.. :D

[14]: Není co :-P

[16]: To já zas nějak divně dospěl teď a maličkosti jsou pro mě důležitější, než kdy předtím. Ale možná je to jen nějaká chvilková slabost :-)
Přijetí na gympl je úspěch fakt minimální, dneska se tam dostane vážně každej.

18 myKay | Web | 27. června 2010 v 8:49 | Reagovat

[11]: Protože jsi prostě borec a já tě žeru.

19 Mysteria | Web | 27. června 2010 v 13:19 | Reagovat

[18]: Nesežer mě ho :D Bych pa kneměla co číst :D

20 bajj | Web | 27. června 2010 v 18:00 | Reagovat

Nádherný článek.Líp bych to nikdy nesvedla napsat :) *tleskám* ^^

21 Adelay | 30. června 2010 v 22:09 | Reagovat

úvaha to byla krásná. Taky se snažim radovat se z maličkostí, a ráda si myslim, že mi to jde :D ve skutečnosti asi schízuju a hysterčim kvůli každý kravině... ale co, mě je dobře :D
a se vzhledem snad bojujeme všichni... btw, též nosim kontaktní čočky a ta změna, když sem přestala nosit brejle byla fakt veliká a (doufám že) k lepšímu :D
a comming out? taky s tim bojuju... díkybohu moje třída se vybarvila jako absolutně pohodová parta lidí, kterejm nevadilo, když sem na třídnim výletě spala na jedný posteli se svojí holkou (shodou okolností spolužačkou...) mamka a rodina, to už je věc další a složitější...

22 Aprille | E-mail | Web | 26. července 2010 v 15:39 | Reagovat

docela tě chápu s těmi brýlemi =) když jsem se dozvěděla, že bych měla nosit brýle, málem jsem vyletěla z kůže XD Brýle?! A já?! No a teď nosím čočky a i když je docela opruz si je každý den ráno nasazovat a asi si nikdy nezvyknu, že si mám hmatat do očí, ale je to mnohem lepší než brýle, páč ty zas pořád kloužou z nosu XD Taky je fajn, že se dají nosit i barevné čočky - osobně jsem se vždycky chtěla zbavit svých hnědých očí... teď mám na každý den v týdnu jinou barvu čoček. Docela mi to pomohlo =)

23 Master Of Visual Explosion | Web | 24. srpna 2010 v 9:21 | Reagovat

zbožňuju homosexuály ^^ máš radost? xD xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.