...don't know why I didn't come...

20. března 2010 v 20:07 | Pan Unáhlený
Titulek. Chci křičet! Ta slova, spíš ten hlas, z hlavy nevyženu. Nechápu to! Nechápu svoje pocity. Jak bych taky mohl?

Vždyť je to absurdní! Po pár textových rozhovorech, skoro hodině hudby a jednom videu na něj nemůžu přestat myslet? Pcheee! Hodně dlouhý pche. Tak dlouhý, že by se sem nevešlo.

Nemožný. Blbost. Podvědomí pracuje a vidí v něm něco, po čem vědomě toužím?

Vrátím se radši na zem.


Nezajímá mě jen oblečení, vzhled a známky, jak naznačuju v předchozím článku. Někde uvnitř jsem až směšně silný intelektuál, který bloumá nad složitými otázkami a skutečnostmi, jež není schopen vyjádřit.

Tak proč působím přesně jako někdo, koho zajímají jen ty výše uvedené věci?
Už se totiž tak nějak vědomě nechovám jako povrchní debil. Teď se tak chovám čistě automaticky, přirozeně. Bojím se, drahá jaro oslavující dívko, že už to do mě tak nějak to. Zapustilo kořeny.
(Ale omezím to, přísahám)

Mám trochu myšlenkovou krizi.
Totiž, když mě napadne nějaká ošklivá myšlenka, která by i v případě jejího rozvíjení způsobila mírně ovadlou náladu, tak si jí prostě přestanu myslet a ona odplave někam pryč.
Až do teď to perfektně fungovalo. Jenže najednou BUM a všechny ty myšlenky na mě zaútočily dohromady. Kdo by TOHLE čekal??? Já určitě ne!

Jako kdyby čím větší povrchní debílek sem na povrchu, tím víc pochmurných myšlenek hlodá uvnitř.
Hech, zní to divně. TEĎ už se vážně du vrátit na zem.

***

"Normálně včera jsem viděla jednoho kluka, kterej vypadal úplně jako ty! Už sem ho chtěla i pozdravit ale pak se začal líbat s nějakou holkou a v tu chvíli mi došlo, že máte každej trochu jinou barvu vlasů a tvar obličeje"

"Nešel jsi včera náhodou v ulici XXX?" "Ne, nešel proč?" "No já jen že sem tam viděla asi někoho podobnýho tobě a myslela si že to seš ty.." "Aha.."

Jinými slovy jsem jako sériový výrobek, hadry alá NewYorker a vlasy... "Jak sem byla v tý Praze tak tam snad polovina kluků nosí stejnej účes jako ty."
Asi bych s tím měl něco udělat.
No nic, du odhánět slídivou verbeš, která si nějakým způsobem dokonce vypátrala i moje jméno. Pche, jako by nestačilo že bydlí o panelák dál.

Mějte se, drazí znudění čtenáři

P.S. To vypsání mě o ty absurdní pocity připravilo. Tak snad to takhle vydrží.
P.P.S. Co to kecám, začínají mi chybět!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mysteria | Web | 20. března 2010 v 20:18 | Reagovat

Myšlenky jsou svině.....

2 Aneta | Web | 20. března 2010 v 21:15 | Reagovat

Na tom, co nosíš nezáleží. I kdyby si vypadal jak kus hadru na podlahu, nic by to neměnilo na tom, kým jsi...

3 Pan Unáhlený | Web | 21. března 2010 v 0:18 | Reagovat

[1]:

[2]:

Hm...souhlas! ;-)

4 Pan Unáhlený | 21. března 2010 v 0:19 | Reagovat

No a musím napsat ještě P.P.P.S.
Zas napsal a pocity jsou zpátky :-P

5 Myší Královna | Web | 21. března 2010 v 5:44 | Reagovat

Že se na to nevysereš, kamaráde!

6 TheJmoto | Web | 22. března 2010 v 18:00 | Reagovat

ou...taky jsem povrchní a nejspíš i naivní, ale nijak mě to nesere ;-)

7 Pan Unáhlený | Web | 25. března 2010 v 22:24 | Reagovat

[5]: To si taky říkám dnes a denně. (teď si nejsem jistý, jestli to je dohromady nebo zvlášť)

[6]: To je ta moje přmýšlivost, já se prostě musím zamýšlet nad každou blbostí, jen ne nad pro normální život důležité věci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.