Komplikované

16. února 2010 v 0:12 | Pan Unáhlený
Kde jsou ty skvělé časy, kdy má klávesnice pod špatným vedením mých prstů plodila spousty článků a článečků, které mi dokonale vyprázdnily hlavu od zbytečných myšlenek a pocitů...?
Byla to vážně dokonalá ventilace. Články sice o ničem, ale to nic bylo fakt něco. Hezky ručně (přes klávesnici) stručně a hlavně volněji. Ne jako teď, kdy se nudně rozepisuji o naprosto nudných věcech.
Možná je tenhle blog chyba. Kdyby mi tak nezáleželo na tom, co si o mně kdo myslí, nikdy bych neopustil svůj starý dobrý Deník plný překlepů. Jenže věty, které obsahují slovo kdyby jsou naprosto zbytečné, takže od tohoto tématu raději upustím.



Na stole mi tu leží tři přihlášky na střední školy. "Tři rozdílné cesty budoucnosti", pokud si mám hrát na básníka. Z předešlých z článků víte, že první dvě jsou gympl a obchodka (není snad ani jediný článek, do kterého bych to nenacpal). No a ta třetí (která se doufám konat nebude) je zdravotnické lyceum. Uvažoval jsem ještě o průmyslovce, obor informační technologie, jenže stačilo se podívat na jejich rozvrh a hned mě to přešlo. Zavřel bych tak dveře snad ke všemu, co by mě v budoucnosti mohlo bavit.

Asi mi už moc záleží na dojmu. Jenže právě to mi ten dojem kazí. Člověk by měl být svůj a přirozený a ne jako reklama na život. (Víme přece jak je v reklamách vše perfektní. A když není, změní se to s nákupem propagovaného předmětu..) Když mě postihne sebemenší neúspěch, kritika ale i pochvala, přichází u mě na řadu ona maska lhostejnosti. "Jasně že mi je jedno, že celá třída měla z toho testu jedničku a já ne..." Smíchem a lhostejností pak vážně nešetřím.

Teď mě napadla otázka V čem vůbec vynikám, kromě školy?
A odpověď... si vzala asi dovolenou.

Hhh. Ve spoustě věcech se snažím být perfektní. Jenže většinou mi v tom zabraňuje buď to moje ulpívání na dojmu před ostatními, nebo pohodlnost. A v případě toho prvního - ulpívání na dojmu- to maskuji leností.

Např. Tu trojku z tělocviku na vysvědčení svádím na to, že jsem líný cvičit. (No fajn, to je taky pravda..) Ale kdyby mi nezáleželo na dojmu, kdyby mi bylo jedno že se v těláku stanu terčem nějakého trapasu, kdyby to pak ostatní ještě dlouhé měsíce po tom se smíchem nepředhazovali, kdyby to veřejně neodhalilo ten můj fyzický nedostatek, tak bych cvičil a měl bych jedničku. (A zas to kdyby. Nějak se mi, parchant, vetřelo do přízně)
Nebojím se před ostatními přiznat, že sem na tělák lempl, jenže něco jiného je to názorně předvádět.


No, já si du číst.
Konečně.
Brou noc přeji.


Jo a taky začnu zas psát spisovně. (:D) To jsem zvědavý, jak dlouho mi to vydrží.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TheJmoto | Web | 16. února 2010 v 17:20 | Reagovat

myslím, že tenhle blog rozhodně není chyba... sakra ty už máš tři přihlášky a já vůbec nevím kam hodit tu třetí. A to jsem doposud nechápala lidi, kteří neví, kam si to maj dát... grrr - já fakt, fakt nevím  :-? ... taky si často kladu otázku v čem vlastně vynikám...  ;-)

2 Jane | 18. února 2010 v 18:59 | Reagovat

Hej, ty jsi předtím spisov/ně nepsal? D:

3 Pan Unáhlený | 18. února 2010 v 19:12 | Reagovat

[2]: Ne tolik jak na tiredovi? :D

4 Anet | Web | 27. února 2010 v 11:28 | Reagovat

Tedy, jak jsi se posunul na tenhle blog, třeba to je určitá změna. Třeba jsi tu změnu už potřebovat a chce to jen čas na soužití s tímhle blogem. To se poddá :). Tento blog se mi zdá - mně osobně, lepší než ten minulý. Je takový moc přemýšlivý :) To se mi líbí. A vůbec nepřemýšlej nad tím, jestli to byla chyba. Rozhodně ne :)
Je dobré srovnat si v hlavě svoje dovednosti, plusy a mínusy. Mně osobně se to zatím nepovedlo, ale doufám, že k tomu někdy cestu najdu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.